21. listopadu 2017

Jestli chci být šťastná....

....musím tvořit.
Vím to a zapomínám na to.
Chci to změnit..
....a výsledek je tady...









Posílám do světa kousek radosti, jakou jsem měla, když jsem je dělala....


Přeji vám všem nádherný den.

Já právě dopila šálek horké čokolády a jdu poklidit ten nekonečný všední binec :-)

Pa, Klárka
















15. listopadu 2017

Jsem jenom ženská....

...ženská, co miluje drobné radosti.
Zkrátka a dobře, nad materiálnem rozhodně neohrnuju nos.
Dokonce kajícně přiznávám, že koupit si něco pro radost 
je celkem spolehlivá náplast na různé zdroje nepohody.
V poslední době jsem ulovila několik příjemných povzbuzovačů za super ceny.
Např. nákup v Jysku...
....povlak na polštář za 65,-Kč
umělý, leč povedený stromeček za 265,-
a kouzelné svíčky ve skleněné dózičce po 60,-







A Ikea, no to je moje srdeční záležitost, 
moje žlutomodrá lékárna.
Od tamtud nikdy neodejdu s prázdnou,
vždy musím koupit alespoň svíčky, 
na druhou stranu nepamatuji, že by někdy zůstalo jen u nich :-)



Ten hrníček měli v jednom zapadlém květinářství, ale když tak dokonale ladil....




A v neposlední řadě stojí za zmínku H&M home.
Jejich nabídka mi vyhovuje a tak dokonale balí zboží, že je radost ho rozbalovat.
Černé hrníčky, talířky a misky jsem pořídila za pár korun a radosti nadělají kopec!
A ty dřevěné mističky a lžičky....láska!





Mezitím jsem doobjednala ještě pár drobností:
povlaky na polštáře, dózičky a lněné ubrousky....









Neděste se, to jsou nákupy za delší čas, dlouho jsem tu s vámi nebyla a chci jen sdílet dobré tipy na způsoby vyhezkání těch našich oáz pohody a klidu, domovů s velkým "D".
Zároveň ale nezapomínejme, že žádné věci na světě nám tu pohodu a kouzlo nezaručí.
Ta je pevně zašifrovaná v těch, kdo spolu domov sdílejí.

V lásce, radosti a vděčnosti....

Abych nezapomněla....věrnou a vždy přítomnou společnicí při rozbalování čehokoli je naše Amy.
Je zvědavá jako opice a miluje ta překvápka stejně jako já :-)



Mějte se báječně!

Klárka





8. listopadu 2017

Vychytávka



Tak, moji milí, je tu pro vás další vychytávka....
Odjakživa nemám ráda takovou tu půlku načnutého citronu někde v ledničce a ani klasický lis na citrony, který se špatně myje a pokud by člověk chtěl mít po ruce citronovou šťávu, 
používal by ho vlastně stále.
A tak.... tjamtadá .....zvítězila opět moje lenost, v lepším světle ji můžeme podat jako vynalézavost.
Určitě nejsem jediná, kdo tuto vychytávku používá a taky si nedovolím tvrdit,
 že ji nikdo přede mnou nepoužil, ale na druhou stranu neznám nikoho, 
kdo by si takto šetřil práci i čas.

Takže, natrefím-li v obchodě na pěkné citrony, koupím hnedle dvě kila
 a vezmu oblíbený elektrický lis na citrusy, všechny citrony řádně omyju, 
pro uvolnění maxima šťávy je silou poválím mezi dlaní a kuchyňským prkýnkem, 
všechny hromadně překrájím na půlky a pak radostně a s elánem vymačkám s elektrickou pomocí veškerou šťávu z těch hřejivě žlutavých plodů a přes trychtýř ji naliju do sáčků na ledové kostky, 
dám je zmrazit a pak už mám citronovou dobrotu kdykoli po ruce 
v libovolném množství bez práce a nepořádku.

Koho moje malá vychytávka zaujala, zkuste ji. Budete na sebe pyšní kdykoli snadno sáhnete do mrazáku a vykouzlíte kostičku citronové šťávy jako ruky mávnutím.

Jo, a dejte mi pak vědět, jestli jste vyzkoušeli a byli spokojení, uděláte mi tím radost.








Tak ahoj a přeji krásný den!

Klárka

6. listopadu 2017

Dělej malé věci s velkou láskou

Svatá pravda!
Naplňme své dny drobnostmi žitými naplno!
S opravdovostí sobě vlastní.
I když jde třeba jen o prostření stolu.
S láskou, vděčností a radostí.
Společně.
SPOLU U STOLU....














Přeji vám všem dny plné radosti a blízkých lidí.
A opět neskonale děkuji za vaše milé komentáře.
Budu se opakovat, ale nesmírně si vašich slov vážím.

Klárka

3. listopadu 2017

Nějak se to zamotalo



Krásný den všem!
Je to tak dlouho, co jsem tu byla naposled.
Můj život má se mnou nějaké podivné plány a nedal mi nahlídnout do scénáře.
Nachystal mi spoustu změn.
O některé jsem tedy opravdu nežádala, některým jsem šla naproti.
Jednou z mega výzev bylo změnit zaměstnání.
Dlouhé noci jsem si v hlavě představovala, jaká že by ta práce snů měla vlastně být
a vhledem k tomu, že jsem chtěla od jistých skutečností utéct, moje vynalézavá mysl opravdu vymyslela kombinaci možných i nemožných prvků až jsem jednoho letního dne seděla
 kdesi hodně daleko na pohovoru a přede mnou se rýsovala ona práce snů.
Další bezesné noci následovaly, hodnotila jsem, jestli na to mám a co bude, když bude....
.....to zná asi každý.
Shrnu to....práci jsem dostala, vznášela se radostí a pocitem blaha nejmíň půl metru nad zemí.
Nastoupila, zaučovala se...
...a naivně doufala v lepší zítřky naplněné radostí a nezávislostí završené adekvátní finanční odměnou.
A vesmír, vtipálek, mi poslal vzkaz...
"Buď opatrná na to, co si přeješ!"

Kvůli té práci jsem se vzdala mnoha pro mě důležitých věcí, absorbovala v mikro čase neskutečné množství zcela nových informací, pracovala dvanáct i víc hodin denně, 
s nadšením sobě vlastním chtěla vidět jen to dobré.
V přesvědčování sebe sama jsem se vážně hodně zdokonalila.
No.....a jednoho dne mi moje tělo začalo dávat najevo, 
že je zřejmě něco zásadního hodně v nepořádku.
Opět jsem se ukecávala, že jsem přeci silná holka, že všechno překonám a světlé zítřky 
už jsou za rohem.
No.....nebyly.
Byl to děs a každým dnem vylézaly na světlo temné stíny a usilovaly o zbytky mého vlastního světla.
Takže následoval rychlý úprk. Úprk směrem k sobě, k jediné chatrné jistotě, 
kterou nakonec musí být člověk sám sobě.
 Nemusím asi zdůrazňovat, že ta práce splňovala všechny mé vysněné požadavky.
Vypadnout z města, poznávat jiné lidi, cestovat, opustit nudný stereotyp být sama za sebe.
Dobře mi tak.
Teď už budu ohledně přání daleko, daleko opatrnější.
Přeju si zdraví, štěstí, lásku, spokojenost a pohodu.

Vám všem přeji plnou náruč toho samého.

Klárka


2. srpna 2017

Džungle v oknech

Dnes mám pro vás malou inspiraci pro mírně odvážné a jemně lenivé
 "kytkomilky"a "kytkomilce".
Miluju totiž kytičky všeho druhu, ale po letitých zkušenostech s letničkami,
kdy vám je buď sužuje vedro a sucho nebo žerou nenasytní škůdci či napadají plísně a uhranutí,
jsem zvolila opět spolehlivé a nenáročné osázení nádob na oknech a kolem domu.
A bez mučení se přiznám, že vzhledem k časovému presu 
a vrozené potřebě na zahradě spíš odpočívat než dřít do úmoru, 
volím cokoli, co se nemusí donekonečna obírat od uschlých květů a podobných záležitostí.

Takže...tjadááááá....



Na oknech do ulice mám tuhle nekvetoucí, ale i tak barevnou směs a jelikož vzpřímené rostliny rostou tak bujně, že začínáme mít doma tmu, budu je muset asi ostříhat.



Na pergole mám opět mé oblíbené batáty a jakési "kari"
 (voní totiž stejně jako ono koření, ale naštěstí ta "vůně" je jemná a neobtěžuje)
Jsou to odolné a bujné rostliny a vydrží krásné až dokud je nespálí mráz.

A nakonec pár fotek z našeho posezení:











A zbytek ze zahrádky zase někdy příště.


Mějte se všichni skvěle, Klárka.