4. července 2017

Něco na zub...

Přeji vám všem nádherné letní dny....
...je teď tak krásný čas...

Čas kouzelných chvil, výletů a dovolených, setkávání s přáteli a sladkého lenošení.
A co si budeme povídat, něco dobrého může tu super atmosféru jen vylepšit.
Proto vám dnes přináším recept na lehounký a svěží koláč.





Moc nám chutnal. určitě bude skvělý s čerstvým sezónním ovocem.
Uvádím recept v původní podobě, ale já jsem nedávala citronovou šťávu a jelikož se mi těsto zdálo podezřele řídké, přidala jsem krupičku od oka, ale jinak je koláček moc dobrý teplý i studený.
Tak směle do toho a pokud byste ho vyzkoušeli, dejte vědět....

Klárka





22. dubna 2017

Moje zimní bunda...

...mě asi miluje.
Mám už opravdu letitou zimní bundu. Snad se neurazí...
Černou, za pár korun, ale skvělou střihem i kvalitou. 
Nosím ji ráda a intenzivně a ona se zřejmě personifikovala. 
Když jsem snad zhruba před měsícem rozhodla, že ji vyperu, vyvoním v aviváži "věhlasné" značky
 a schovám do hlubokých útrob skříně se zimním oblečením
a zařekla se, že ji na protest vůči zimě fakt za žádných okolností nevyndám,
 že přeci už rozhodně bude to vytoužené jaro,

ONA to zřejmě viděla jinak!

Protože už opravdu nese známky opotřebení a novou zatím nemám, ukládala jsem ji jen ze slušnosti, jako že kdybych žádnou na příští zimu nesehnala, že ji ještě v nouzi párkrát vyvenčím.
Ale ouha.... s ochlazením jsem přidávala vrstvy pod jarní fešný kabátek,
přidávala šátky mohutnější a víc je utahovala kolem krku, až jsem málem dýchat nemohla,
přidala tenké rukavice, teplejší boty a když mě ve středu bičoval do obličeje vlezlý sněhoprš,
řekla jsem si: A DOST!

Ve čtvrtek ráno, ještě stále zmrzlá na kost ze středy, jsem zamířila k oné skříni
a téměř po tmě sáhla dovnitř.....
.... bunda mi z úhledné hromádky zimního oblečení skočila sama do ruky a v přítmí byl slyšet slabounký, ale jednoznačně škodolibý smích. 
Hádejte, kdo to byl? Jo jo, moje černá, věkem poznamenaná zimní společnice!
Vzala jsem ji tedy ven, přidala pod ni hodně teplý svetr, hodně teplou šálu navrch, 
ještě teplejší rukavice, o jarní eleganci jsem si mohla nechat jen zdát. 
Pravdou je, že mi bylo po dlouhé době docela teplo. 
A proč o tak zdánlivě banální situaci píšu takovou, málem školní slohovou práci?
Protože moje letitá věrná služebnice si zaslouží veřejné uznání a připsání zásluh,
byť si ho, upřímně řečeno,  nevybíravě vynutila
a taky proto, že jsem došla k závěru,
 že za tak nelítostné sibiřské ochlazení může jedině

ONA,

toužíc ještě po okamžiku slávy,
než upadne do hlubin zapomnění.

Tímto se omlouvám všem, kteří mrzli jako já,
všem zemědělcům doufaje, že jim nepomrzla úroda,
všem zahrádkářům, co netrpělivě vyhlíželi každý kvítek,
zkrátka všem milovníkům jara.
A pevně věřím, že po tomto veřejném ohodnocení, bude spokojená
a bude moci konečně přijít oteplení s hřejivými slunečními paprsky
a já svou konečně doceněnou bundu budu moci opět vyprat a uložit do skříně
na speciální místo v popředí všech ostatních svršků.

Tak jaro....., už můžeš přijít....   :-)


Klárka





18. dubna 2017

Čekám na jaro

Čekám a čekám a nic.
V hlavě mi zní slova nějaké snad původně trampské písně:
"My čekali jaro a zatím přišel mráz...."
No nic, duben má nárok nás trochu potrápit,
budiž mu odpuštěno.


Už jsem došila polštáře a tak vám můžu ukázat moji barevnou novinku.
Je to taková kouřově modrošedá. Téměř vše je opět pořízeno v Ikea za pár korun a pro radost.







A protože mě následky "vichřice" stále pronásledují a z objektivních důvodů je jen tak neodstraním,
snažím se na plný plyn shromažďova malé i velké radosti a lepit je trpělivostí a láskou k sobě do jednoho krásného obrazu, na který pak budu tupě zírat a radovat se z něj.

Do obrazu přispěje kdeco a kdekdo. je to zkrátka krásná práce.
Milý a vtipný rozhovor s řidičem, co veze zboží, paní, kterou potkám v práci. Která po prvním opravdu špatném dojmu zanechala v dnešním dni poctivý díl radosti a milý úsměv.
A taky milá osůbka, co mi poslala fotku dortu, který připravila pro své milované děti díky inspiraci tady na blogu. 
Všem těm lidem a situacím moc děkuji, že se promítají do mého obrazu.
Ráda se na něj dívám a díky nim roste a sílí.
I díky vám všem, co tu zanecháte pár slov.
Jen tak, pro radost.

Klárka









7. dubna 2017

Bledulkoviště...

...tak důvěrně říkáme kousku ráje v lesích za humny.
Každý rok už mnoho mnoho let se vracíme obdivovat tu krásu, 
kterou nám snad jen pro radost vykouzlila paní Příroda.
V tichém úžasu a s pokorou a neskonalou vděčností rok co rok
znovu a znovu objevujeme to tiché kouzlo.
Tu koncentraci nově příchozího jara, které tak láskyplně hýčká svou něhou příchozí.

Tak jen tiše nakoukněte a nešlapat, prosím.....











A dobrá zpráva nakonec....
....každým rokem je té nádhery víc a víc!!!

Přeji vám kouzelný víkend, 
Klárka















4. dubna 2017

Cink, cink......spring

Miluju tenhle čas! 
Všechno jakoby začíná znova...
RESTART
To potřebuju...
Středeční výlet do milovaných rodných Pardubic. 
Sama, jen čistě pro radost.




Když vás navíc město uvítá takovouhle nečekanou jakoby náhodně z nebe spadlou nádherou...
....můžete se jen blaženě usmívat.






O Perštýnském náměstí a jeho nádherném okolí ani nemluvě.
Z centra plného lidí a obchodů jste během chvilinky v jiném světě, kde se čas zastavil jen pro vás, aby vám dal možnost se z plných plic nadechnout a vzhlédnout "vzhůru".




A pak je to malinký kousek do překrásného nově vylepšeného parku, který mám moc ráda.
Je jako by tu byl jen pro radost návštěvníků i náhodných kolemjdoucích.
Takže šup na lavičku s knížkou a v pauzách pozorovat radostný cvrkot pučícího jara, 
radostný smích malých dětí 
a třeba zahlédnete i veverku, co si jen tak bláznivě poskakuje mezi stromy.

A cestou na vlak se třeba zastavte v nějakém tom obchůdku a kupte si něco pěkného, co vám bude nadlouho připomínat tak vyjímečný den plný radosti a hluboké vděčnosti za vše krásné na tomhle světě.
Jako jsem to udělala já....   :-)

Mějte se fajn a rádi, Klárka.








28. března 2017

Venku


Tak takhle to u nás na zahrádce ještě nevypadá.
Náš trávník vypadá, chudáček, fakt zbídačele.
Všechno je zatím takové šedivé a smutné, ale chápu to, vždyť je ještě brzy.


Ale protože už se opravdu hodně těším, až si venku dáme kávu nebo oběd,
budou tu dnes fotky z loňského překrásného září.

Jsem navíc přesvědčená, že snažit se udělat ze zcela všedních záležitostí něco vyjímečného,
 za tu námahu stojí.
Takové vzácné chvilky se pak vryjí do paměti a dělají náš život krásnějším.

Říkám to pořád....
.... prostě SPOLU U STOLU :-)









Moc vás zdravím,

Klárka